Zázemí tvořilo v historii blízké okolí města, které zásobovalo městské obyvatelstvo zemědělskými produkty a náleželo pod správu většího centra.
Vztah města a zázemí se postupně proměňoval, stejně jako charakter a velikost stále více vzájemně propojených částí metropolitních regionů (aglomerací).
Původní závislost města na zázemí se v období industrializace obrátila a typickým rysem aglomerovaných obcí je v současnosti vysoký podíl dojíždějících za prací,
službami i zábavou do jádrových měst.
Zázemí našich velkých měst patřila v období socialismu k dlouhodobě stagnujícím oblastem země. Jedním z důvodů pro tuto stagnaci byla politika státu
vyjádřená v tzv. střediskové soustavě osídlení. Většina obcí v zázemí velkých měst patřila mezi tzv. nestřediskové, které nedostávaly téměř žádné státní investice.
Pokud sídla nepatřila do kategorie "trvalého významu", byla v plánovacích vizích určena k postupnému zániku. Důsledky selektivních preferencí střediskových sídel
byly pro malé obce fatální a vedly k postupnému chátrání domovního fondu, technické infrastruktury a odlivu mladého obyvatelstva. Relativně významné snížení počtu
obyvatelstva a stárnutí populace měly za následek rušení školních zařízení a další vybavenosti.
Na konci socialismu byla sídla v zázemí velkých měst i v periferních částech uvnitř administrativních hranic měst charakteristická zanedbaným domovním fondem,
nedostatečnou technickou i sociální infrastrukturou, velmi starým obyvatelstvem s nízkým sociálním a ekonomickým statusem. Představa o idylické vesnici s ryzí
architekturou a venkovským způsobem života se neshodovala s realitou.
Foto: Martin Ouředníček
Foto: Martin Ouředníček
Významným impulsem pro rozvoj zázemí českých měst byly především restituce zemědělské půdy a jejich transformace na stavební pozemky.
Nepromyšlený a neregulovaný růst výstavby znamenal v mnoha případech hrozbu pro původní sídla i okolní krajinu. Příliv nových investic, sociálně silnějšího
obyvatelstva i jeho aktivit nemusíme vnímat pouze jako negativní jev. V řadě ohledů může nový suburbánní rozvoj znamenat konec stagnace malých obcí,
omlazení a posílení populační struktury a oživení obecního života. V řadě ohledů by rozvoj obcí neměl být řízen centrálním plánováním systému osídlení,
ale zdola místními vládami a aktivitami občanů obcí.
Výsledky odpovědi na otázku: "Jak hodnotíte příchod nových obyvatel z pozice starosty?" (N=156 obcí v zázemí Prahy, 2004).
Z výzkumů vyplývá, že obecní zastupitelstva většinou suburbanizaci vítají, 68 % ze 156 oslovených starostů obcí v zázemí Prahy hodnotilo v roce 2004 příchod nových obyvatel jako pozitivní nebo spíše pozitivní jev. Kromě přínosu do obecních pokladen může znamenat příchod nových obyvatel i naději na oživení obecního dění.
CHCI VĚDĚT VÍCE:
MUSIL, J. (2002): Urbanizace Českých zemí a socialismus. In: Horská, P., Maur, E., Musil, J.: Zrod velkoměsta. Urbanizace Českých zemí a Evropa. Paseka. Praha. Litomyšl, s. 237-297.
OUŘEDNÍČEK, M., POSOVÁ, D. (2006): Suburbánní bydlení v Pražském městském regionu: etapy vývoje a prostorové rozmístění. In: Ouředníček, M. ed.: Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze. Praha, s. 96-113.
PULDOVÁ, P., OUŘEDNÍČEK, M. (2006): Změny sociálního prostředí v zázemí Prahy jako důsledek procesu suburbanizace. In: Ouředníček, M. ed.: Sociální geografie Pražského městského regionu. Univerzita Karlova v Praze. Praha, s. 128-142.