KOLEJKA, J. (2013): Nauka o krajině. Geografický pohled a východiska. Praha, Academia, 439 s.
Čtenáři je v této knize předložen velmi komplexní vhled do studia krajiny jakožto vědní disciplíny. Šíře záběru se odráží jak ve škále témat, kterým se publikace věnuje (teoretická východiska, metodologie výzkumu, aplikace poznatků atd.), tak ve spektru přístupů, které autor považuje za nezbytné integrovat v rámci ať už základního, či aplikovaného výzkumu. Kniha není omezena pouze na fyzickogeografické, popřípadě ekonomické chápání krajiny, ale jsou v ní zahrnuty také sociální, kulturní a duchovní dimenze. Text obsahuje bohatý odkazový aparát na související literaturu z různých oblastí, nechybí zde ani odkaz na práce s filozofickým zaměřením, jakými jsou například díla Václava Cílka, Jiřího Sádla čí francouzského filozofa Henriho Lefebvra.

Knihu lze rozdělit do tří vzájemně se prolínajících bloků. První blok tvoří v podstatě nadstavbová část, ve které je čtenáři představen vývoj formování nauky o krajině a také teoretická a filozofická východiska. Právě v této části se nejvíce projevuje komplexní a integrující přístup autora, který je možné považovat za jednu z nejsilnějších stránek knihy. Autor představuje nauku o krajině jako komplexní disciplínu, k níž je nezbytné přistupovat prostřednictvím mezioborové spolupráce, a to jak v rámci jednotlivých geografických disciplín, tak napříč dalšími vědními obory. Především pro geografy je zajímavý exkurz do přínosu české geografie k vědění o krajině. Je zde přiblíženo například dílo V. Dědiny, J. Krále, J. Korčáka či J. Moschlesové. Nezbytnost mezioborového přístupu je zde podložena také argumentací zdůrazňující význam nauky o krajině v dnešní době. "Logická a komplexní integrace těchto poznatků je jedním z předstupňů na cestě k optimalizaci vztahu příroda-společnost. (Kolejka 2013, s. 17)" Vedle environmentálních procesů ovlivňujících přetváření současné krajiny jsou diskutovány také dopady společenských procesů, jako jsou například suburbanizace či globalizace.

Druhý blok především vysvětluje základní principy fungování a utváření krajiny. Autor na tuto vědní disciplínu nahlíží optikou prostorové diferenciace, a to jak z hlediska vertikálního, tak horizontálního členění. Působení zásadních procesů a jejich dopadů vždy pečlivě klasifikuje podle měřítkové a hierarchické úrovně a samozřejmě také podle míry významu. Text je doplněn o řadu grafických prvků, které díky své názornosti pomáhají pochopit diskutované jevy. Tato publikace tak může sloužit jako dobrý stavební kámen pro další související disciplíny, v rámci jejichž zájmu krajinná sféra leží, jako je fyzická geografie, ale jistě také geografie sociální či územní a krajinné plánování. Kniha je tak užitečným doplňkem "knihovny" každého (nejen) geografa.

Na část věnovanou současným znalostem o krajině navazuje část věnující se vytváření znalostí nových, jejich prezentaci a následnému využití v praktické sféře. Tento díl obsahuje řadu prakticky orientovaných pasáží, věnovaných například konkrétním možnostem využití dálkového průzkumu země či jiných technologických nástrojů. Jednotlivé techniky výzkumu jsou zde velmi podrobně popsány a klasifikovány. Zatímco v předchozích částech bylo zprostředkování vyčerpávajících znalostí a informací jistě žádoucí, v této části působí místy text možná až příliš hutně. Nabízí se tak otázka, zda by množství předložených informací nenahradil odkaz na relevantní literaturu, případně na přílohy. Místy totiž kniha působí dojmem, jako by měl autor potřebu sdělit "vše" a bál se něco vynechat. Výhodou tohoto přístupu je na druhou stranu to, že čtenář se zájmem o studium krajiny najde vše na jednom místě, v jedné publikaci.

Poslední blok představuje možnosti a postupy, jak využít nauku o krajině v praxi, a to v oblasti hodnocení stávajícího stavu krajiny, optimálního plánování jejího harmonického vývoje, ale také prognózy budoucího stavu a budoucího vývoje. Diskutovány jsou i legislativně-procedurální otázky, především pak vzájemný vztah krajinného a územního plánování. Na kapitolu knihy věnující se využití znalostí základní vědy v rámci aplikované nauky o krajině navazuje rozsáhlá přílohová část, ve které jsou podrobně popsány metodické postupy využívané v praxi. Konkrétně se jedná o tvorbu map různých měřítek, historicko-krajinářskou studii, projektování generelu místního územního systému ekologické stability krajiny, postup zjišťování krajinného potenciálu a postup krajinářského hodnocení rizik.

Stejně jako v případě diskutovaných témat a přístupů se i forma předloženého textu vyznačuje jistou diverzitou. Jsou zde pasáže interpretující, vysvětlující i popisné. Chvílemi kniha působí jako velice názorná učebnice, v jiných částech je psána formou velmi hutného textu, ve kterém není pro laika jednoduché se orientovat. S technicko-popisnými pasážemi zase kontrastuje text věnující se celospolečenskému významu nauky o krajině, psaný spíše formou eseje.

Knihu, případně její jednotlivé části, lze doporučit širokému spektru čtenářů se zájmem o problematiku krajinné sféry, od nadšených laiků přes studenty, začínající i zkušenější vědce až po odborníky v praxi.